Jdi na obsah Jdi na menu
 


smutný příběh,telefon

30. 4. 2013

Sedím na zemi a pozoruji telefon, ležící před sebou... Sedím a houpu se ze strany na stranu- je to jen chvilka, co mi oznámili, co se stalo... Říkají tomu nehoda, ale já to nazývám pokusem o vraždu... Říkám tomu tak, protože je to pravda a já to vím, že to pravda je... Poslední dobou se toho dělo hodně- příliš moc na to, aby to byla pouhá nehoda, která se může stát každému...Protože poslední dobou... Poslední dobou...

Nesmál jsi se, chodil jsi s nepřítomným výrazem a pomalu nic kolem sebe nevnímal- pořád si se rozhlížel kolem sebe a já se ptala proč- neodpovídal jsi... Jen si se usmál a řekl si, že se mi něco zdá- a já- já si připouštěla, že je to asi pravda- nebyla... Někdo nás sledoval- tebe sledoval- každý den- ráno, dopoledne, odpoledne i večer... Stál vždy ve stínech, aby jsme ho neviděli, ale byl tu... ten stín...

A dnes mi oznámili, že se ti stala nehoda s autem na dálnici... Nehoda- já vím, že tomu tak není... Tolik náhod poslední dobou- ne, tohle nemohla být nehoda... Pozoruji tu černou věc a čekám- čekám, kdy mi oznámí, že jsi nepřežil... Buď převozem do nemocnice a nebo na sále... Tolik se bojím toho, že jsi mrtví... Rozhodla jsem se za tebou nejet, i když to může být naposled, co tě budu moct vidět... Bojím se, že čeká i na mě- ve stínech... Nebo si to pouze nalhávám a bojím se toho, co uvidím...

Bojím se tebe a toho, jak budeš vypadat- bojím se sebe a své reakce, kterou bych tam předvedla... Tak moc se bojím a proto jsem raději zalezlá tady doma a čekám na telefon, který zazvoní... Vím, že zazvoní... Pořád slyším v uších hukot sanitek, i když jsem tam nebyla, tak má představivost mě nenechá být a ukazuje mi to, co se asi stalo... Co se mohlo stát, když tam jel- sám- beze mě... Opřu si hlavu o kolena...

Zvoní...

Už zvoní...

Zavírám bolestně oči a pomalu si tu věc přikládám roztřeseně k uchu...